Pokud se Vám publikované příhody zdají poněkud jednosměrné, nezáživné a monotónní, nebudeme ani zmiňovat, jak probíhal víkend (spousta mokrého sněhu, voda teče z okapů, sněhové krychle padající ze střechy ... ) a přejdeme raději k jeho zakončení.
Při odjezdu ze Lhůty se nám zdálo, že se s námi nějak ne a ne a nechce rozloučit. ... Až pár hodin na to jsme zjistili proč. V plánu bylo stavit se ještě pro nějaký ten nábytek ,,za odvoz" a naložit ho co nejvíce, protože jsme zrovinko měli s sebou i pomocníka. Nakládání bylo zcela vyčerpatelné, ale přeci jsme se rozhodli složit ho přímo na našem ranči. Vydali jsme se 30 km zpět, zastavili jsme v dosti nepřehledné zatáčce před rančem, samozřejmě jsme jako svědomití řidiči zapnuli výstražná světla a hurá jde se vykládat, ale ejhle náhle, podařilo se nám zabouchnout dveře u lagunky a klíč uvnitř :-O Co teď??? Telefony a veškeré věci jsme si samozřejmě nechali uvnitř auta ... :-O Poslední záchrana byla naše stěhovací výpomoc, jež si telefon nechala v kapse a v tu chvíli začal boj o přežití :-). ,,Kdo nám pomůže? Kde je náhradní klíč? Na koho si pamatujeme z paměti telefon? (největší problém):-) ... na nikoho. Tak nám nezbylo nic jiného než: zavolat na infolinku T-Mobile, požádat o vyhledání tel. čísla našeho kamaráda na jeho webovkách, vysvětlení bojového úkolu, po telefonu připravit předání klíčů, vysvětlení cesty, čekání na pomoc, rozdýchat vybití baterie, dlouhosáhlý a opakovaný pokus o nastartování přes kabely, úspěšný pokus po hodině, cesta domů, vyčerpání, spánek pár hodin, ráno po páté do práce, v pondělí večer totální trosky."
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
jeee jeee, co ja bych dal za takovou pohudku.. v praze porad jen prsi a prsi a uz me ta sed nebavi.. +++ zapadakovum.. ,D
OdpovědětVymazats pozdravem eee4ever